6. 4. 2018

Kristýna Havligerová

Jsem tak trochu chaotik a věci řeším, jak mi přijdou pod ruku. Naštěstí jsem na začátku své pracovní zkušenosti potkala kolegyni, která mi ukázala, že struktura a tzv. puntíčkářství se pro práci hodí. A nakonec je ze mne precizní maniak vysazený na detaily 🙂 Už při vysoké škole jsem získávala zkušenosti v novinařině. V Hospodářských novinách a finančním serveru Penize.cz jsem přičuchla k novinářskému řemeslu, které je tak trochu u nás v rodině tradicí. Ke konci studia se ale moje cesta zkřížila s Klárou, která mě přetáhla na druhou stranu a já se začala věnovat firemnímu PR. A na spoustu let zakotvila v jedné z největších tuzemských bank. Přerušily to jen dvě přestávky, kdy se mi narodil Tobík a brzy na to Mínka. Je to vlastně ještě pořád celkem čerstvé, kdy jsem z korporátního světa odešla. A najednou zjistila, že pracovní nadšení a nasazení se dá přirozeně skloubit s rodinou i koníčky. Dál se věnuji hlavně PR pro klienty z různých oblastí.

V České spořitelně jsem se vedle interní a externí komunikace věnovala i korporátní společenské odpovědnosti, aktivitám Nadace České spořitelny a Nadace Depozitum Bonum. Různé charitativní projekty pravidelně podporuji. A tak jsem neváhala, když Jana přišla s nabídkou být členkou správní rady Nadačního fondu Kidtown. Jednoduše projekty, které pomáhají dětem s hendikepam nebo podporují vzdělávání, mi dávají smysl.

A co mě nabíjí? Dnes už vím, že nejdůležitější je mít práci, která mě baví a dělá mi radost. A že není dobré nechat se úplně pohltit, ale je potřeba najít si při práci i čas na děti, rodinu i sama sebe. Nejvíc mě nabíjí si jít zaboxovat. Navíc tak ze sebe dostanu všechno, co mě zrovna štve. Sama sebe pak překonávám na lezecké stěně, na kterou jsem se dostala díky svým dětem. Vzájemně se podporujeme a motivujeme. Vůbec je fajn, že děti už jsou ve věku, kdy spolu můžeme dělat spoustu sportů – lyžovat, brusit, jezdit na kole, koloběžce či prkně. Odpočívám asi hlavně spánkem, dokážu usnout i ve stoje. A to oceňuje hlavně můj muž za volantem, jen co vyjedeme, do deseti minut spím. Prostě spolujezdec za všechny prachy 🙂